Jak říct předpokládat anglicky: Průvodce správným výrazem

Základní překlad slova předpokládat do angličtiny

Slovo předpokládat používáme v češtině opravdu často – kdykoliv mluvíme o tom, co si myslíme, že se stane, nebo když odvozujeme závěry z toho, co víme. Jenže jak to vlastně říct anglicky? Záleží na situaci, protože angličtina má pro různé odstíny předpokládání různá slovesa.

Nejčastěji narazíte na sloveso to assume, které je takový univerzální tahák. Hodí se skoro všude. Představte si, že čekáte na kolegu a říkáte: Předpokládám, že už je na cestě. Anglicky prostě řeknete: I assume he's on his way. Jde o domněnku založenou na tom, co dává smysl – možná vám napsal, že vyjel, nebo prostě víte, že je spolehlivý.

Pak tu máme to presume, které zní o něco vážněji. Používá se, když je v našem předpokladu větší jistota nebo když jde o formálnější záležitost. V právnických textech třeba narazíte na presumed innocent – předpokládá se nevina. Není to jen tak ledajaká domněnka, ale něco, co má větší váhu.

Když si povídáte s kamarády nebo kolegy v uvolněnější atmosféře, často padne to suppose. Má v sobě trochu té váhavosti, víte? I suppose you're right neznamená máš pravdu, ale spíš no dobře, asi jo, i když si nejsem úplně jistý. Je to takové to pokrčení rameny v mluvené podobě.

Sloveso to expect je zase jiná. To už nejde jen o domněnku, ale o aktivní očekávání. Když řeknete předpokládám, že balík dorazí zítra, můžete použít assume (prostě si myslíte, že to tak bude), nebo expect (počítáte s tím a třeba kvůli tomu zůstanete doma). Cítíte ten rozdíl?

Ve vědeckém světě se pak potkáte s to postulate nebo to hypothesize. To jsou slova pro chvíle, kdy stavíte teorii, kterou pak musíte otestovat. Fyzik nepředpokládá existence částice jako vy předpokládáte, že večer bude pršet – on formuluje hypotézu, kterou pak ověřuje experimenty.

Zajímavé je to anticipate. To už v sobě nese něco víc než pouhé předpokládání – jde o předvídání a přípravu. Firma, která anticipates vyšší poptávku, nejen čeká, že přijde, ale už objednává materiál a najímá lidi. Je to aktivní přístup k budoucnosti.

V byznysu a financích pak slyšíte to project. Když firma projektuje zisk, vychází z čísel, trendů a analýz – není to jen tak tipování, ale propočítaný odhad založený na datech.

Takže jak vidíte, angličtina si s předpokládáním pohrává docela kreativně. Každé sloveso má svůj nádech a hodí se do jiné situace. Stačí se zamyslet, jestli jde o běžnou domněnku, formální předpoklad, vědeckou hypotézu nebo aktivní očekávání – a máte vybráno.

Assume jako nejběžnější ekvivalent slova předpokládat

Slovo assume je v angličtině tím nejpřirozenějším způsobem, jak vyjádřit české předpokládat. Používá se všude – ať už si povídáte s kamarádem o víkendových plánech, nebo píšete formální email kolegovi.

Představte si situaci: voláte kamarádovi a říkáte mu Předpokládám, že v sobotu budeš mít čas. Jak to přesně zní anglicky? Jednoduše: I assume you'll be free on Saturday. Vidíte ten přímý přenos? Věta funguje úplně stejně jako v češtině.

Tahle přímá překladatelnost dělá z assume ideální ekvivalent. Nemusíte přemýšlet nad složitými obměnami nebo hledat alternativní výrazy. Většinou to prostě sedne.

Zajímavé je, že assume má v angličtině ještě další významy. Když někdo řekne He assumed control of the project, neznamená to, že něco předpokládá, ale že převzal vedení projektu. Pro naše účely – tedy překlad slova předpokládat – nás ale zajímá hlavně ten základní význam související s domněnkami.

Ve formálnějších situacích uslyšíte často Let's assume that... Tohle se hojně používá v obchodních schůzkách, vědeckých diskusích nebo třeba při řešení matematických problémů. Znamená to vlastně: Pojďme pro účely této diskuse považovat za dané, že...

Gramaticky vám assume udělá radost – je to pravidelné sloveso. Minulý čas? Assumed. Příčestí? Taky assumed. Žádné trápení s nepravidelnými tvary jako u některých jiných sloves.

V běžné konverzaci i ve formálním projevu narazíte na assume pořád. Je to opravdu základní slovíčko, které byste měli mít v malíčku. Existují sice i jiná anglická slova, která mohou v určitých situacích vyjádřit podobný význam, ale assume zůstává tím nejbezpečnějším a nejuniverzálnějším řešením. Jeho frekvence v mluvené i psané angličtině je tak vysoká, že když ho začnete používat přirozeně, zní vaše angličtina hned o level výš.

Předpokládat znamená v angličtině 'to assume', 'to presume' nebo 'to suppose', přičemž každé z těchto sloves má své jemné nuance - 'assume' vyjadřuje domněnku bez důkazu, 'presume' naznačuje pravděpodobnost založenou na zkušenosti a 'suppose' používáme pro hypotetické situace a úvahy.

Radovan Dvořák

Suppose pro vyjádření domněnky nebo hypotézy

Slovo suppose patří mezi ty anglické výrazy, které prostě potřebujete znát, pokud chcete mluvit přirozeně o tom, co si myslíte nebo co předpokládáte. Víte, jak to je – občas potřebujete něco naznačit, aniž byste to tvrdili jako hotovou věc. A právě k tomu slouží suppose.

Když se ptáte, jak vlastně říct předpokládat anglicky, máte před sebou hned několik cest. Můžete sáhnout po assume, presume nebo expect, ale každé z těchto slov má trochu jinou váhu. Představte si, že assume zní formálněji, jako by to patřilo spíš do kanceláře nebo úřední zprávy. Presume zase naznačuje, že si tím docela jistí. Ale suppose? To je takový nenápadný výraz, který vám dává prostor být v pohodě nejistí a otevřít diskusi.

Suppose pro vyjádření domněnky nebo hypotézy se hodí opravdu všude. Třeba řeknete kamarádovi Suppose we had more time (Kdyby tak byl čas) nebo I suppose she's already left (Asi už odešla). Vidíte ten rozdíl? Netvrdíte nic natvrdo. Prostě nahlas přemýšlíte a necháváte druhým možnost reagovat, doplnit vás nebo nesouhlasit.

Je zajímavé, jak často suppose stojí na začátku věty, když chcete nastínit nějakou hypotetickou situaci. Tohle miluji zejména ve vědeckých diskusích nebo když filozofujete s přáteli u piva. Řeknete Suppose that... a všichni hned chápou – teď budeme hrát hru co kdyby. Není to fakt, je to jen výchozí bod k dalšímu povídání.

Pak je tu ještě jedna věc, která mate spoustu lidí – rozdíl mezi suppose a supposed to. Úplně jiná písnička! Když řeknete You're supposed to be here at nine, znamená to Měl jsi tu být v devět – takže nějaká povinnost nebo očekávání. Ale I suppose you'll be here at nine je jen váš odhad. Tenhle rozdíl je důležitý, jinak můžete snadno říct něco úplně jiného, než jste chtěli.

A ještě malá zajímavost – v běžném hovoru uslyšíte spíš s'pose než pečlivě vyslovované suppose. To vám napovídá, jak moc je tohle slovo zakotvené v každodenní angličtině. Lidé ho používají automaticky, aniž by o tom přemýšleli. Navíc má jednu skvělou vlastnost – umí zmírnit kategorické vyjádření. Zkuste říct I suppose so (Asi jo) místo obyčejného yes. Souhlasíte, ale zároveň si necháváte dvířka pootevřená. Občas je to přesně to, co situace potřebuje.

Presume když předpokládáme na základě důkazů

Sloveso presume vyjadřuje v angličtině předpoklad, který není jen tak od boku – má pod sebou nějaké konkrétní důkazy nebo logiku. Zkrátka nejde o hádání nazdařbůh.

Představte si, že jdete ráno po ulici a všude jsou mokré chodníky, lidé se třesou deštníky. Co si pomyslíte? No přece že pršelo. A právě tady byste anglicky použili I presume it has been raining. Váš předpoklad vychází z toho, co vidíte kolem sebe, ne z křišťálové koule.

Kdy vlastně toto sloveso používáme? V situacích, kdy máme nějaké indicie, něco, na čem můžeme stavět. Možná jste si všimli, že kolega z práce má nové hodinky, nosí je denně a zdá se být na ně pyšný – můžete předpokládat, že si je pořídil sám a nejsou vypůjčené. Vidíte ten rozdíl oproti pouhému myslím si, že...?

Presume nese v sobě určitou váhu, určitou míru jistoty. Když ho použijete, dáváte najevo, že nemluví jen váš pocit, ale že máte pro své slova základ. V právním světě je to ještě výraznější – tam existuje presumption of innocence, tedy presumpce neviny. Dokud není vina prokázána, předpokládá se nevina. To není jen nějaká fráze, to je základní princip spravedlnosti.

V práci se s tímto typem předpokladu setkáváte pořád. Vedoucí musí rozhodovat, aniž by měli všechny informace na stole. Vidí trendy v prodejích, znají své lidi, mají za sebou roky zkušeností – a na základě toho presumují, co bude fungovat. Je to vlastně umění – umět správně odhadnout situaci na základě toho, co víte.

Jak se presume vlastně používá? Máte několik možností. Můžete říct I presume that... a pokračovat celou větou. Nebo třeba I presume him to be honest – předpokládám, že je čestný. Záleží na tom, co chcete vyjádřit.

Zajímavé je, že v různých částech anglicky mluvícího světa má tohle sloveso trochu jiný nádech. V britské angličtině zní presume o něco formálněji a elegantnější než třeba assume nebo suppose. Když napíšete I presume you've received my email, působí to kultivovaněji než prostě Did you get my email? Je v tom taková jemná zdvořilost.

Ve vědě je schopnost presumovat na základě důkazů alfa a omega. Vědci přece neházejí kostkami – formulují hypotézy, které vycházejí z toho, co už víme, co jsme pozorovali. Každý jejich presumption je odrazovým můstkem k dalšímu bádání. Právě tak se posouváme vpřed.

Není to tedy jen nějaké nudné slovíčko ze slovníku. Presume je nástroj, jak vyjádřit, že váš předpoklad má hlavu a patu, že se neopírá o vzduch, ale o něco konkrétního. A v dnešním světě, kde informací je tolik, že se v nich topíme, je docela důležité umět rozlišit mezi pouhým tipováním a předpokladem postaveným na rozumných základech.

Expect pro vyjádření očekávání budoucí události

Sloveso expect je jedním z klíčových nástrojů, jak v angličtině mluvit o tom, co čekáme do budoucna. Potřebujete říct předpokládat anglicky? Právě expect je ve většině případů ta pravá volba – zvlášť když máte docela jasnou představu o tom, co se pravděpodobně stane.

Víte, jak to je – v češtině když řekneme předpokládat, máme na mysli, že něco nejspíš nastane, že s tím počítáme. A přesně tohle vystihuje anglické expect. Když pronesete I expect it will rain tomorrow, říkáte vlastně: Počítám s tím, že zítra bude pršet. Není to jen tak z hlavy – máte k tomu nějaký důvod, možná jste viděli mraky nebo slyšeli předpověď.

Tady je důležité si uvědomit jednu věc: expect používáme tam, kde máme skutečný důvod myslet si, že se něco stane. Nejde o pouhé přání nebo naději. Spíš vycházíme z toho, co víme, z toho, co jsme zažili. Představte si, že sledujete zprávy a meteorolog ukazuje na mapu plnou mračen směřujících k vám. V tu chvíli klidně řeknete: We expect heavy rain this evening. Máte přece konkrétní informaci, ne jen tušení.

V práci se s expect setkáte na každém kroku. Napíšete třeba: We expect the delivery next week – a hned je jasné, že s tou zásilkou počítáte příští týden. Takovéhle formulace jsou v emailech a pracovních zprávách naprosto běžné. Prostě potřebujete sdělit, kdy něco čekáte, a expect je přesně ten správný výraz.

Co se týče gramatiky, expect je docela flexibilní. Můžete říct I expect him to arrive soon nebo I expect that he will arrive soon – obojí znamená v podstatě totéž: Čekám, že brzy dorazí. Záleží na vás, která varianta vám víc sedne. Někdo má radši jednu konstrukci, jiný druhou.

Když používáte expect, dáváte najevo, že svému odhadu docela věříte. To je velký rozdíl oproti slovesům jako hope (doufat) nebo wish (přát si). Ty vyjadřují spíš touhy, sny. Ale expect? To je o reálném očekávání. Proto si dávejte pozor – používejte ho tam, kde máte opravdu nějaký podklad, nějakou zkušenost nebo logiku.

V běžném hovoru uslyšíte často krátké odpovědi: I expect so (To předpokládám) nebo I expect not (Asi ne). Jsou to takové šikovné zkratky, kterými rychle reagujete, aniž byste museli dlouze vysvětlovat. Někdo se vás zeptá: Will she come to the party? A vy jen: I expect so. Stačí to, všechno je jasné.

Anticipate jako předvídat nebo očekávat něco

Anglické slovo anticipate patří mezi ty výrazy, které v češtině nemají jediný přesný ekvivalent. Můžeme ho přeložit jako předvídat, očekávat, předjímat nebo předpokládat – a každý z těchto překladů má svoje místo podle toho, v jaké situaci se právě nacházíme.

Co dělá toto slovo tak zajímavým? Není to jen pasivní čekání na to, co se stane. Představte si rozdíl mezi tím, když jen čekáte na déšť, a mezi tím, když vidíte mraky, cítíte změnu v ovzduší a už vytahujete deštník. Právě v tom druhém případě používáme anticipate – aktivně vnímáte signály a připravujete se na to, co přijde.

Ve firemním světě se s tímto slovem setkáte neustále. Když manažer řekne We anticipate increased demand in the next quarter, myslí tím Předpokládáme zvýšenou poptávku v příštím čtvrtletí. Není to jen odhad od boku – za tím stojí analýza trendů, zkušenosti z minulosti, pochopení trhu. Jde o uvědomělé předjímání toho, co se pravděpodobně stane.

Možná vás napadne, proč prostě nepoužít expect nebo predict? Nuance jsou zajímavé. Expect má v sobě větší dávku jistoty – očekáváte něco, s čím docela počítáte. Predict zase znamená předpovídat na základě konkrétních dat, třeba jako meteorolog předpovídá počasí. Anticipate je někde mezi tím – kombinuje logické uvažování s intuicí, zkušenost s analýzou.

Jak se s tím tedy vypořádat v češtině? Záleží na kontextu mnohem víc, než by se mohlo zdát. V byznysu nejčastěji sáhnete po slovu předpokládat. Když mluvíte o osobních pocitech nebo tušeních, bude lepší očekávat nebo předvídat. V knihách nebo formálnějších textech zase narazíte na předjímat – elegantní výraz, který přesně vystihuje onen aktivní přístup k budoucnosti.

Gramaticky je anticipate docela flexibilní. Můžete říct jak I anticipate problems (Předpokládám problémy), tak I anticipate that there will be problems (Předpokládám, že nastanou problémy). Tahle variabilita vám dává prostor vyjádřit se přesně tak, jak potřebujete – konkrétně nebo obecněji.

Když umíte toto slovo správně používat, ukazuje to, že angličtině opravdu rozumíte – ne jen na úrovni slovíček a gramatiky, ale že vnímáte i ty jemnější rozdíly mezi podobnými výrazy. A to je přesně to, co dělá z někoho skutečně zdatného mluvčího.

Rozdíly mezi assume a presume v použití

Víte, slovo předpokládat používáme skoro každý den. Vyjadřujeme jím nějakou domněnku nebo očekávání – zkrátka něco, co považujeme za pravděpodobné. Jenže když si chcete být jistí, jak to správně říct anglicky, narazíte hned na několik variant. Nejdůležitější jsou dvě slovesa: assume a presume. Na první pohled vypadají skoro stejně, ale pozor – jejich použití má důležité rozdíly, které stojí za to znát.

Představte si běžnou situaci. Čekáte na kamaráda a nepřichází. Řeknete si: No, bude asi doma. Přesně takhle funguje sloveso assume. Používáme ho, když něco předpokládáme bez konkrétních důkazů. Prostě máte pocit, intuici, nebo vám chybí jiné informace. Když řeknete I assume he is at home, vlastně říkáte: Myslím, že je doma – ale nemáte na to žádný skutečný důkaz. Je to prostě váš odhad situace. V běžném hovoru tohle sloveso uslyšíte pořád.

A co presume? Tady je to trochu jiné. Presume má v sobě větší váhu a naznačuje, že pro váš předpoklad máte nějaký rozumný důvod. Když řeknete I presume he is at home, dáváte najevo, že vás k tomuto závěru něco vede. Třeba víte, že v tuhle dobu bývá obvykle doma. Nebo jste kolem jeho domu procházeli a viděli rozsvícená okna. Rozumíte rozdílu? Není to jen tak od boku.

V právním prostředí je ten rozdíl ještě výraznější. Presume najdete často v oficiálních dokumentech a soudních řízeních. Vyjadřuje předpoklad, který vychází z právních norem nebo z toho, jak se věci obvykle mají. Znáte přece princip presumed innocent until proven guilty – nevinný, dokud se neprokáže vina. To není něčí osobní domněnka, to je právní standard.

Ještě jedna věc, která se hodí vědět: presume zní formálněji a sofistikovaněji. V akademických textech nebo oficiálních dopisech narazíte spíš na presume, zatímco v hospodě u piva nebo v esemesce použijete assume. Pokud se učíte anglicky a chcete znít přirozeně, tohle rozlišení opravdu oceníte.

A tady přichází zajímavý bonus: assume má ještě další významy, které presume vůbec nemá. Můžete jím totiž vyjádřit, že někdo přebírá nějakou roli nebo odpovědnost. Řeknete třeba assume responsibility (převzít odpovědnost) nebo assume control (převzít kontrolu). S tímhle významem presume nepracuje vůbec.

Takže až budete příště vybírat mezi assume a presume, prostě se sami sebe zeptejte: Vycházím jen ze svého pocitu, nebo mám pro svůj předpoklad nějaké konkrétní důvody? Tahle malá nuance vám pomůže vyjádřit se přesněji a vyhnout se zbytečným nedorozuměním.

Příklady vět s assume v angličtině

Slovo assume patří mezi nejpoužívanější způsoby, jak v angličtině vyjádřit předpoklad. Setkáte se s ním prakticky všude – od běžného povídání přes pracovní schůzky až po vědecké texty.

Představte si situaci: Váš kolega vám napíše I assume you've already finished your homework. Co tím vlastně říká? Vyjadřuje předpoklad, že jste úkol už dokončili, i když to neví naprosto jistě. Možná zaznamenal nějaké náznaky, třeba jste zmínili, že na tom pracujete, nebo prostě očekává, že do té doby už to musíte mít hotové. V češtině bychom řekli Předpokládám, že jsi už dokončil domácí úkol. Právě takhle se řekne předpokládat anglicky v běžné konverzaci.

V práci můžete slyšet třeba We can assume that the market will continue to grow in the following quarter. Tady už jde o profesionální úroveň – obchodní předpoklad založený na datech a trendech. Nikdo nemá křišťálovou kouli, ale na základě toho, co víme, to tak vypadá. Podobné věty uslyšíte na prezentacích, během jednání nebo ve finančních reportech.

Zajímavé je, že assume má i další význam. Když někdo řekne She will assume the position of CEO next month, nemluví o předpokladu, ale o převzetí funkce. I když hlavně hledáme příklady vět s assume ve významu předpokládat, stojí za to vědět, že toto sloveso umí víc.

Znáte tu situaci z diskusí, kdy řeknete Let's assume for a moment that you're right? Neznamená to, že s někým souhlasíte, ale že chcete prozkoumat jeho myšlenku dál. Je to způsob, jak otevřít prostor pro různé scénáře a podívat se na věc z jiného úhlu. Česky bychom řekli Předpokládejme na chvíli, že máš pravdu.

Ve vědě najdete věty typu Scientists assume that this phenomenon occurs due to climate change. Vědci tu prezentují hypotézu – něco, co vypadá pravděpodobně podle dostupných důkazů, ale ještě to nemají stoprocentně potvrzené. Právě takhle funguje assume v akademickém světě.

A pak je tu varování: Don't assume that everyone shares your opinion. Kolikrát jsme si mysleli, že druzí vidí věci stejně jako my? Tahle věta nám připomíná, abychom si s předpoklady dávali pozor. Ne všechno, co si myslíme, musí být pravda.

V každodenním životě uslyšíte třeba I assumed you weren't coming because you didn't reply to my message. Tady člověk vysvětluje, proč udělal určitý závěr – když jste neodpověděli, logicky usoudil, že nepřijdete. Tak prostě fungujeme – vytváříme si předpoklady z toho, jak se ostatní chovají.

A co plánování? If we assume that the weather will be good, we can plan the outdoor event. Tady kombinujeme předpoklad s rozhodováním o budoucnosti. Když budeme předpokládat hezké počasí, můžeme akci uspořádat venku. Vidíte, jak se assume prolína prakticky všemi oblastmi komunikace?

Příklady vět se suppose v angličtině

Když chcete v angličtině říct, že něco předpokládáte nebo si myslíte, že by něco mohlo být pravda, sloveso suppose vám přijde jako na zavolanou. Jde o výraz, který angličtináři používají denně, a pokud se chcete naučit mluvit přirozeně, měli byste ho znát nazpaměť.

Představte si třeba situaci, kdy s kamarádem diskutujete o víkendu a řeknete: I suppose you're right – Asi máš pravdu. Není to kategorické souhlasení, spíš taková jemná dohoda. Nebo plánujete dovolenou a říkáte: Let's suppose that everything goes according to plan – Předpokládejme, že všechno vyjde, jak má. Tahle formulace vám otevře dveře k promýšlení různých scénářů.

Co když mluvíte o něčem, co se už stalo? Třeba vaše kolegyně nestihla schůzku a vy komentujete: I suppose she was tired after the long journey – Určitě byla po té dlouhé cestě unavená. Tady vyjadřujete domněnku o minulé události. A úplně jiný význam má We're supposed to meet at six o'clock – Máme se sejít v šest. Tady už nejde o předpoklad, ale o dohodnutý plán nebo očekávání.

V otázkách zní suppose naprosto přirozeně. Zkuste si představit, že jste ztratili kontakt s přáteli a ptáte se: What do you suppose happened to them? – Co myslíš, že se jim mohlo stát? Je to neformální způsob, jak zjistit názor druhého. Nebo se díváte na zatažené nebe a ptáte se: Do you suppose it will rain tomorrow? – Myslíš, že zítra bude pršet?

Velmi praktické je použití suppose při zvažování různých možností. Když s kolegou řešíte deadline projektu, můžete říct: Suppose we don't finish on time, what will happen? – Co když to nestihnem včas, co se stane? Takto můžete projít různé scénáře a připravit se na ně. A když chcete někomu nabídnout pomoc, ale nechcete působit příliš sebevědomě, řeknete: I suppose I could help you with that project – Mohl bych ti s tím projektem asi pomoct.

Negativní forma má svoje kouzlo, zejména v britské angličtině. Když potřebujete trochu peněz a chcete se zeptat zdvořile, řeknete: I don't suppose you have any spare change? – Nemáš náhodou nějaké drobné? Už tím, že formulujete otázku negativně, dáváte najevo, že nečekáte automaticky kladnou odpověď. Podobně když plánujete překvapení: She's not supposed to know about the surprise party – Nesmí se dozvědět o té oslavě.

V profesním prostředí nebo ve studiích narazíte na suppose ve formálnějším kontextu. Třeba v článku přečtete: Scientists suppose that this phenomenon occurs due to climate change – Vědci předpokládají, že tento jev souvisí s klimatickou změnou. Nebo při prohlídce staré památky průvodce řekne: We can suppose from the evidence that the building is very old – Z důkazů můžeme usoudit, že budova je hodně stará.

Časté chyby Čechů při překladu předpokládat

# Když Češi překládají předpokládat do angličtiny

Víte, co se stává, když český mluvčí potřebuje v angličtině říct předpokládám? Většinou automaticky sáhne po slově suppose a používá ho úplně všude. Jenže tady právě začínají potíže.

Představte si situaci: sedíte v práci a váš kolega vám slíbil, že přijde na důležitou schůzku. Řeknete I assume he will come because he promised me? Tohle je typická chyba, kterou dělá snad každý český mluvčí. V téhle situaci totiž máte jasný důvod pro svůj předpoklad – kolega vám to slíbil. Proto by bylo správnější říct I presume he will come – protože presume naznačuje, že máte pro svou domněnku nějaký logický základ nebo důkaz.

A co teprve expect? Tady to bývá ještě horší. Když řeknete I expect it's true místo prostého I suppose it's true, zní to, jako byste byli naprosto přesvědčení a čekali, že to tak určitě je. Expect má v sobě mnohem silnější element očekávání a anticipace – není to jen domněnka, ale aktivní čekání na něco konkrétního. Cítíte ten rozdíl?

Znáte to – snažíte se znít vzdělaně, tak vytáhnete nějaké složitější slovíčko. Třeba presuppose. Jenže pak to v běžném rozhovoru působí, jako byste četli z filozofické učebnice. V hospodě u piva prostě nikdo neřekne I presuppose that... – to funguje maximálně na akademické konferenci, když mluvíte o teoretických předpokladech nějaké hypotézy.

Co vás ale může dostat do opravdových problémů, jsou časové struktury. Řeknete I suppose he comes tomorrow a rodilý mluvčí se na vás podívá trochu divně. Má pravdu – správně je I suppose he will come tomorrow nebo I suppose he is coming tomorrow. Tahle chyba pramení z toho, že v češtině říkáme jednoduše předpokládám, že přijde zítra a časy nám tam tolik nevadí.

A pak je tu ještě jeden háček. Když říkáte I assume that, mluvíte o svém osobním předpokladu. Ale když použijete It is assumed that, vyjadřujete něco, co je obecně přijímané nebo předpokládané celou skupinou lidí. Vidíte ten rozdíl? První je vaše vlastní domněnka, druhé je společenský konsenzus. Češi tohle často pletou a používají aktivní formu všude, i když by měli mluvit o obecně sdílených předpokladech.

A co otázky? Když se zeptáte Do you suppose that he will come?, technicky to sice není špatně, ale zní to přinejmenším staromódně. V normální konverzaci byste spíš slyšeli Do you think he will come? Prostě přirozenější a modernější.

Celé je to o tom pochopit, že jedno české slovo má v angličtině víc podob – a každá z nich má svoje místo a svůj kontext. Není to jen o slovníku, ale o tom vnímat ty jemné rozdíly v míře jistoty, v síle očekávání a v tom, jestli mluvíte za sebe, nebo vyjadřujete obecný názor.